Jste ještě v Domě na půl cesty?
Robert: Ano, jsem.
A pamatujete si měsíc a rok příchodu?
Nastoupil jsem v září. To už je rok, co jsem tady.
Dále mě zajímá, jaká byla Vaše situace před příchodem do Domu na půl cesty?
Byl to prostě horor. Bydlel jsem v pronájmu, kde mě furt terorizovali a nebyly tam prostě dobrý podmínky na bydlení. Vydržel jsem to rok, pak jsem se musel odstěhovat. Všechno, co jsem si naspořil, jsem ale ztratil a prostě jsem pak nevěděl, co mám dělat. Tak jsem se prostě obrátil tady na tenhle DOM a byl jsem hrozně rád, že mě sem přijali.
Můžete ještě říct, v čem byla ta situace před příchodem obtížná?
Já jsem to měl obtížný hlavně proto, že jsem z dětského domova, a když jsem odešel, tak jsem neměl nikoho, kdo by mi pomáhal. Tak jsem šel bydlet s kámošem do pronajatýho bytu, ale začal jsem dělat kraviny. No a pak jsem šel bydlet do Domu na půl cesty Maják na Praze 4, kde jsem dostal možnost se znovu nahodit a všecko si napravit. Ale potkal jsem ženskou, která mi zamotala hlavu, takže jsem naspořil peníze a kvůli ní jsem šel do toho bydlení, jak jsem říkal, kde to byl úplnej horor.
A proč jste se rozhodl jít do Domu na půl cesty? Proč jste si vybral tento Dům na půl cesty?
Jak už jsem v Domě na půl cesty byl, tak jsem chtěl porovnat, jaký to bude v tomhle a protože tenhle jsem neznal, tak jsem šel sem.
Co jste očekával od Domu na půl cesty?
Já jsem byl rád, že mě vzali, protože už taky mám nějakej věk, a jsem hrozně rád, protože málokdo dostane znovu šanci všechno napravit. Je super, že tady když člověka přijmou, tak mu naslouchají, má takový schůzky a člověk může zase získat sebevědomí. A když se něco děje, že může přijít a nebát se říct si o pomoc.
A jak se změnil Váš život tím, že jste přišel do Domu na půl cesty?
Když jsem se nastěhoval, měl jsem najednou takovej klid a už to nebyl ten chaos, protože mě tu nikdo nebuzeroval. Tak už jsem věděl, že to půjde, že to všechno napravím. No a co jsem tady, tak dělám samý pokroky. Já když mám nějaký cíle, tak si to postupně plním, prostě to tak mám. Co jsem tady, tak na tom pracuju a postupně mi to jde. Já jsem třeba měl jako cíl naspořit si, protože jsem tady vlastně hlavně kvůli tomu, že to nezvládám s penězma a prostě v některých věcech jsem úplnej ňouma. Jako chodím do práce, to je jasný, ale občas se ještě rozhodnu blbě a s finanční gramotností jsem na tom byl úplně bídně. Teď se mi daří si spořit.
Už jste to teď trochu říkal. Proč tato změna byla důležitá?
Protože kdybych tu šanci nedostal, tak bych nevěděl, co mám dělat, protože já nemám nikoho, kdo by mi pomáhal. A vůbec bych nevěděl, co dělat, prostě jsem byl v koncích. Pro mě ta změna byla hrozně důležitá, protože jsem měl v hlavě samé cíle, vize, že tohle změním a všechno napravím. A co jsem tady, tak dělám pro to všechno, prostě abych to dokázal.
A jak přispěl Dům na půl cesty k této změně?
Přispěl k tomu tak, že mě tu hned uvítali, dostal jsem smlouvu, dostal jsem klíče a mohl jsem si vybrat pokoj a zabydlet se. Přispěli k tomu taky různýma aktivitama, jak tady dělávaj. Jsou tu fakt hodný lidi, co mi hrozně pomohli a pomáhají.
A chcete ještě říct trochu víc, jak pomohli v detailech?
Tím že má každý svýho průvodce, tak s ním řeší různý věci, třeba co se děje, nebo co se stalo. Je dobrý, že mu můžeš zavolat a říct mu, co a jak. Moje průvodkyně mi hrozně pomáhá tím, že mě vyslechne a já jí řeknu, jak já to cítím a ona mi k tomu řekne to svoje. A pak se vždycky uklidním, že už vím, co mám dělat. Dřív jsem si všechno nechával pro sebe a teď je dobrý, že se s někým o tom můžu pobavit nebo promluvit. Když o tom mluvit nebudeš, tak jak ti člověk pak může pomoct, že jo?
Chcete ještě něco dodat?
Já jsem chtěl ještě dodat, že jsem to neměl v životě lehký, měl jsem to hodně komplikovaný. Když ale člověk chce něco dělat, tak si za tím musí jít. Proto si myslím, že je dobrý, že tady ty Domy na půl cesty jsou a že takhle lidem pomáhají. Je hrozně super, že člověk může mít možnost všecko napravit a že ho někde přijmou, že nemusí být na ulici. A člověk by si toho měl vážit. A jsem hrozně rád, že jsem tady dostal tu šanci a všichni jsou tady fajn. Tady je to tak, že se člověk fakt naučí nebýt na nikom závislej.
Děkuji za rozhovor.
Já taky děkuji za všechno.
