Jste ještě v Domě na půl cesty?
Kristýna: Ano, bydlím ještě tady.
A pamatujete si měsíc a rok příchodu?
Ano, bylo to v listopadu 2021.
To znamená téměř tři roky. Dále mě zajímá, jaká byla Vaše situace předtím, že jste přišla do Domu na půl cesty? Odkud jste do Domu na půl cesty přišla?
Bydlela jsem předtím u babičky se svou sestrou a mladším bratrem. Chodila jsem do školy, ale žila jsem v prostředí, kde jsem neměla vůbec klid na učení, protože můj bratr byl agresivní a moje sestra má velké psychické problémy, kvůli kterým se s babičkou neustále hádaly.
V čem byla Vaše situace předtím zvlášť obtížná?
Obtížné pro mě hlavně bylo, že jsem musela chodit na brigádu, abych zaplatila babičce nájem a bylo pro mě hodně těžký si vydělávat a ještě u toho studovat.
A proč jste se rozhodla jít do Domu na půl cesty?
Já jsem tehdy pro sebe hledala nějaký byt a vlastně jsem viděla nabídku na webových stránkách a zkusila jsem zavolat. A když mě pak kontaktovala průvodkyně, tak jsem si myslela, že to ani není bydlení vhodné pro mě, ale ona mi pak vysvětlila, že jsem ten typ, že jsem studentka a potřebuji pomoc, takže vlastně je to pro mě.
Co jste očekávala od Domu na půl cesty?
Já jsem vlastně nic neočekávala, protože jsem ani nevěděla, co je to za službu, takže vlastně tím, že jsem sem přišla, jsem se s tím seznamovala a zjistila jsem, o co jde až jakoby v průběhu.
Jak se změnil Váš život tím, že jste přišla do Domu na půl cesty?
Tak v první řadě jsem rozhodně měla klid na to učení. Měla jsem vlastně i svůj vlastní pokoj, co jsem předtím v životě neměla, a řekla bych, že se to i odráželo na těch výsledcích ve škole, že jsem se zlepšila. Pořád jsem měla tu brigádu, ale už to nebylo pro mě tak těžký to skloubit. Tak to bych řekla, že je ten největší rozdíl.
Nové bylo tedy to, že jste bydlela sama na pokoji. A byla ještě nějaká jiná změna, něco nového?
Že jsem se tady osamostatnila. To je asi nejvíc.
Co bylo jinak než předtím?
Možná že jsem měla v bytě i spolubydlící, protože je to cizí člověk, a vlastně jsem se naučila vycházet s někým úplně jiným než s rodinou, protože do tý doby jsem byla jen v rodině.
Teď si budeme povídat o změnách, které nastaly během Vašeho života v Domě na půl cesty. Jak se změnil Váš pocit ze života?
Já jsem díky Domu na půl cesty dokonce i vycestovala do zahraničí v rámci studijního pobytu. Tím, že tady není tak vysoký nájem, jsem si na to mohla ušetřit. A jak jsem byla v tom Portugalsku, tak mně přijde, že se mi celkově změnil pohled na svět, protože jsem si uvědomila spoustu věcí jako třeba, že nemusím pořád jen chtít pomáhat své rodině, že se musím zaměřit hlavně na sebe, což jsem do tý doby nedělala, takže to mi pomohlo rozhodně.
A změnilo se něco v oblasti práce a školy?
Tak vlastně jsem dokončila bakaláře v tý době na vysoký škole a sehnala jsem si dokonce i novou práci, kde mám lepší kolektiv i lepší peníze.
A jak se změnily Vaše vztahy s lidmi?
No, řekla bych, že se zlepšily, protože předtím jsem se docela i bála někoho oslovit nebo prostě být ve větším kolektivu lidí. A teď bych řekla, že i navštěvuju právě paní terapeutku a že se prostě zlepšuju, když se snažím.
Jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší nebo nejdůležitější?
To že jsem měla v Domě na půl cesty průvodkyni, se kterou jsem si každý týden povídala, takže mi to vrátilo takovou tu naději v lidi. Předtím jsem byla zklamaná z lidí a teďka vlastně mám už takovou větší naději do života, že mám i očekávání od lidí, ale není to nějaký nereálný, že je to spíš takový, jako že jsem dospěla a že mi už nevadí komunikovat s lidmi, a dokonce mě to už naopak spíš baví.
Proč byla tato změna pro Vás důležitá?
Protože to byl ten můj největší problém, že jsem byla taková, že jsem se prostě bála komunikovat s lidmi, že jsem ani nechtěla chodit na nějaký společenský akce, bylo mi to až nepříjemný. A teď jsem naopak ráda, když se můžu jakoby rozvíjet a dozvědět se více o světě a o lidech.
Jak přispěl Dům na půl cesty k této změně?
Rozhodně ty konzultace s paní průvodkyní a i to, že vidím, jak to funguje a že to jde pomáhat druhým. Že i ti průvodci a i tady lidi jsou hrozně hodní, že pomáhají ostatním a že prostě vidím, že to jde.
To už byly hlavní otázky. Chcete ještě něco dodat?
Vlastně bych vyzdvihla to, že tady ta organizace Dům na půl cesty fakt pomáhá lidem, že když se snažíte, tak to jde.
Děkuji za rozhovor.
