Chráníme Vaše data. Více ZDE.

Příběh Jitky

Odkdy jste v DOM JOB?
Jitka: Jsem tady od ledna 2018.

A proč jste sem přišla?
Jitka: Přišla jsem sem proto, že mám diagnózu poruchu osobnosti a už jsem zažila hodně léčeb a chtěla jsem se vrátit do kolektivu. Tohle jsem si našla u mé psycholožky. Chtěla jsem se vrátit do kolektivu mezi lidi, protože jsem se z velkého strachu stranila lidí a chtěla jsem ho překonat, ten strach. Takže proto jsem sem přišla, abych se začlenila nějak do kolektivu zpátky.

A jaká byla Vaše situace předtím? Trochu jste to řekla, nebo chcete ještě něco dodat, v čem byla obtížná?
Jitka: Já jsem pracovala dříve normálně v zaměstnání, ale pak se ty moje problémy vyhrotily. Jak to říct? Už jsem byla přesvědčena, že mezi lidi nepatřím, že mezi nimi ani nevydržím být. Už se mi nechtělo do žádný skupiny, protože jsem jich prošla asi deset včetně asi čtyř hospitalizací. Už jsem chtěla něco jiného, ale do chráněný dílny jsem nechtěla. Takže jsme si našla tu DOM JOB – Košáru u mý psycholožky a zkusila jsem to.

A co jste očekávala od DOM JOB?
Jitka: No já si to pořádně nepamatuju, ale očekávala jsem strašnosti. Očekávala jsem, že nebudu schopna navázat nějaký vztah, pracovní nebo přátelský, že nevydržím ani v přítomnosti lidí. Už jsem si byla trošku vědoma toho, že to asi nejsou ty lidi, ale že je to ve mně, že si ty lidi strašidelně překládám. Nicméně, i když jsem to věděla, tak jsem se prostě bála, že si to místo tady nevytvořím, že nebudu přijata nebo že… No hrozný představy. Já si přesně nepamatuji, jaký byly. Stejně jsem šla, protože jsem chtěla.

A jak se změnil Váš život tím, že jste přišla sem do DOM JOB?
Jitka: Určitě jsem našla místo, kde se mi líbí, kde to vedou dvě velice schopné ženy. Jednu znám jako terapeutku. A ta vlastně po lidský a terapeutický stránce i v roli vedoucí dílny mi ukázala bezpečný přístup. Ukázala mi, že jí můžu věřit… prostě tím, jaké je, tak jsem získala trošku důvěru. Já tomu někdy věřím, že jsou i dobrý lidi, samozřejmě, ale to moje přesvědčení je opačný. Na co jste se ptal, pardon?

Jak se změnil Váš život? Co bylo nové než předtím, nebo co bylo jinak, nebo jak jste se cítila?
Jitka: Před rokem bych tady určitě neseděla. A co se změnilo? Já jsem tady našla místo, kde se mi líbí, i když je to pro mě obtížný pořád, tak se mi ale tady ta práce líbí. Jsou tady fajn lidí. Prostě mám trošku pocit, že mám někde místo, že mám nějaké místo mezi lidmi, v nějaký skupině, kde je mi docela příjemně. Příjemně je mi i s těma holkami, co to tady vedou. Prostě fajn místo, i to prostředí i ta dílna, i když ze začátku jsem měla problém s tím, že je malinká. Jak nemám pořádně vybudovaný ty hranice, tak ta blízkost s těma lidmi byla pro mě panika. Ale pak jsem začala vědět, že je to dobře, že se tím trénuju, to, co se mi zdá hrozně těžký a nemožný, překročit. Tak ve finále v tom vidím i tu druhou stranu, že se můžu něco naučit. Takže mám určité místo. Poznala jsem fajn průvodkyně, kterým můžu důvěřovat, fajn lidi, a ještě super práci, tvořivou.

Dobře. A Teď si budeme povídat o změnách, které nastaly během Vaší účasti tady v DOM JOB. Jak se změnil Váš pocit ze života?
Jitka: No, nevím, jestli to mám říct úplně, protože hodně pochybuji o sobě, ale říkám si chvílema, že když jsem dokázala sem chodit, vydržet to, i když jsem měla tendenci utíkat, tak stejně s podporou průvodkyně jsem to nakonec neudělala, tak si říkám třeba, že bych mohla zase být v jiném kolektivu. Když jsem to zvládla tady, že bych to mohla zvládnout třeba někde jinde. Ten pocit není úplně ustálený nebo ten dojem není úplně ustálený, ale věřím, že je to možný. To předtím jsem nevěřila.

A co se změnilo v oblasti vztahů s lidmi?
Jitka: Tak vztahy s lidmi, to je pro mě vlastně to nejtěžší. Určitě se změnilo to, že chvílema víc vnímám, že to, co prožívám, se netýká těch druhých a že nejsou tak strašidelný. Jsou i fajn a malinkou důvěru teď mám více ve vztahu k lidem. Já se pořád bojím, ale malinkou důvěru mám, že můžu i třeba přinést i něco dobrého do toho vztahu a že můžu i trochu důvěřovat.

A jaká změna od příchodu sem do Košáry až dosud byla největší nebo nejdůležitější nebo nejvýznamnější pro Vás?
Jitka: To, že mám místo mezi lidmi. To, že zažívám místo v kolektivu.

A proč to bylo pro Vás tak důležité?
Jitka: Protože jsem se cítila strašně sama. I když mám přítele, tak zažívám takový stavy oddělenosti. A ty teď nejsou tak silný. A to je pro mě důležitý, protože vlastně mám lidi ráda, asi teda mám ráda lidi, a chybělo mi být mezi nimi. Hrozně mi to chybělo, že nikam nepatřím, do nějakého kolektivu.

A jak přispěl DOM k této změně?
Jitka: Určitě svým přístupem, lidskou otevřeností pomoci, opravdovým zájmem o člověka, porozuměním od průvodkyně, porozuměním situacím nebo pochodům v lidský duši, které jsou pravdivý, protože já jim věřím. Já cítím opravdový zájem a cítím, že ty slova, co průvodkyně říká a jak se mnou mluví, že jsou pravdivý. Tak určitě otevřeným lidským přístupem a zájmem.

Dobře, to už je všechno. Chcete ještě něco dodat, něco, co je důležité?
Jitka: Opravdu děkuji, že jsem na tomhle místě mohla být. Budu ho určitě doporučovat, když bude potřebovat někdo pomoct. A děkuji za každou věc, protože to pro mě bylo opravdu obohacující a přínosný a zábavný, i ty Kluby [součást služby DOM JOB]. Ty kluby taky vedou holky skvěle, stmelují nás, jsou i naučný. Učí nás, co člověk prožívá v každodenním životě, pojmenovávají to, co řeší asi každý. Taky jsem tady zažila i chvíle, kdy byla sranda, kdy jsme to užívali ten klub všichni, takže velký díky.

Děkuji za rozhovor.