Chráníme Vaše data. Více ZDE.

Příběh Evy

Kdy jste bydlela v Domě na půl cesty?
Naposledy před dvěma nebo třemi týdny.

A kdy jste přišla do Domu na půl cesty?
Před rokem a dvěma měsíci.

Jaká byla Vaše situace předtím, než jste byla v Domě na půl cesty?
Já jsem bydlela v Prostějově a do Prahy jsem šla kvůli škole. Chtěla jsem studovat na FAMU a zjistila jsem, že si vlastně nemůžu dovolit platit tak drahý bydlení. Problém byl hlavně najít vůbec čas si při škole přivydělat a v rodině jsme to měli taky složitý, protože mamka byla dlouhodobě nezaměstnaná a táta s námi nebyl, takže to bylo takový těžký.

Jak byla situace předtím obtížná?
Člověk vlastně přežíval a měl to, co potřeboval, fakt jen to nejnutnější, ale nic navíc. Prostě jsme si museli vystačit s minimem.

A proč jste se rozhodla jít do Domu na půl cesty?
Já jsem vlastně ani nevěděla, co to přesně je. Já jsem hledala bydlení a našla jsem na internetu Dům na půl cesty, o kterém jsem do té doby nic nevěděla. A tak jsem tam napsala, že nevím, jestli spadám do té kategorie, ale přitom tam bylo napsáno, že je to třeba pro lidi v dlouhodobé finanční nouzi. A pak mi volala průvodkyně a ta mi všechno vysvětlila, o co jde.

Co jste očekávala od Domu na půl cesty?
Tak já jsem očekávala hlavně to, že se budu moci soustředit na školu. Když mně průvodkyně vysvětlila ty podmínky, tak jsem s tím neměla vůbec problém, protože pro mě byla důležitá ta škola a pokud budu muset splnit nějaké požadavky, tak to vůbec nevadí. Trošku jsem se bála, jak to všechno budu stíhat, třeba ty konzultace a podobně, a někdy i skrz natáčení nebo tak. Takže moje očekávání nebylo nijak veliký, moc jsem to nechystala ani neplánovala a pak mě to velice mile překvapilo.

Jak se změnil Váš život tím, že jste přišla do Domu na půl cesty?
Určitě mi pomohly ty konzultace s průvodkyní, nějak si utříbit myšlení. A na psychický úrovni mi to hodně pomohlo, protože jsem se furt bála něčeho a to mi bránilo chodit do společnosti nebo točit věci a chodit na ten plac. A vlastně i co jsme třeba probíraly rodinu nebo něco osobního, tak bylo zajímavý se nad některýma věcma zamyslet, nad kterýma jsem předtím vůbec nechtěla přemýšlet. Hodně mi daly tady ty konzultace, jako nejvíc.

A když se zeptám trochu jinak. Když porovnáte situaci předtím a situaci, když jste byla v Domě na půl cesty, co bylo tady nové nebo jiné, než jak to bylo předtím?
To je strašně těžký odpovědět, protože pro mě bylo celkově nový vůbec přijít do Prahy, kde jsem nikoho neznala. A protože jsme měli prvák v covidu, tak i ve škole jsme se moc neznali, takže pro mě bylo asi nový úplně všechno tady. A to bylo takový těžký.

Teď si budeme povídat o změnách, které nastaly během Vašeho života v Domě na půl cesty. Jak se změnil Váš pocit ze života?
Teď jsem šťastnější, protože jsem se víc uvolnila a nejsem tolik ve stresu a v těch úzkostech. Zjistila jsem, že nemusím být ve všem tak přísná a můžu si víc užívat některý i veselý věci, ze kterých jsem furt nebyla dostatečně spokojená.

A co se změnilo v oblasti práce nebo školy?
Během toho prvního půlroku jsem měla třeba tady v plánu najít si brigádu a to mi vůbec nešlo, protože nikde nikoho nevezmou třeba na jeden den v týdnu. Ale postupně už to šlo společně i s tím, že jsem se seznamovala s lidma a víc jsme se o tom bavili a už jsem měla i nějaký jednorázový brigády potom v tom dalším půlroce. A teď se to změnilo tak, že od června už mám práci v ateliéru, takže konečně mám nějaký přivýdělek a i různý ty nabídky na natáčení občas nebo nějaký asistence, takže pracovně je to určitě lepší. A škola, tam je to pořád stejný, možná teď už trochu volnější v tom, že mám míň předmětů tento zimní semestr.

A jak se změnily Vaše vztahy s lidmi?
Už dokážu právě víc navázat kontakt s někým a seznámit se. Dřív jsem se tomu spíš vyhýbala a bála jsem se toho a teď už to není vůbec vlastně problém.

Jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší nebo nejdůležitější?
No, pro mě asi ta osobní, že teď dokážu jít mezi lidi. Protože jsme na to vzpomínali teď s průvodkyní, že když mi řekla, že tady bude nějaká společná událost a že tam mám přijít, tak jsem si říkala: no to fakt nedám, a fakt jsem nepřišla. A teď, když mi to řekla naposledy, tak už to vůbec vlastně nebyl problém. Tak to je jako velká úleva.

Možná jste to už řekla, ale stejně se zeptám ještě jednou. Proč byla tato změna pro Vás důležitá?
Protože většina lidí s takovýma věcma nemá problém, ale já ano… nevím, jak to vysvětlit.

Je lepší být jako ostatní nebo žít jako ostatní?
Nechci být jako ostatní, ale v té uvolněnosti je lepší, když člověk nemá nějaký takový problém, který mu v něčem brání. Nejdůležitější je pro mě to, že můžu chodit na ty placy a můžu točit a dělat to, co mě baví. Protože bylo hrozný, když mě něco brzdilo a i když jsem chtěla něco dělat, tak jsem nemohla, to bylo na tom nejhorší. Tak v tom je nejlepší ta změna.

Jak přispěl DOM k této změně?
Tak vlastně těma konzultacemi.

A jak žijete teď?
Teď bydlím s dalšíma studentama ve velkém bytě a mám v pokoji spolubydlící, takže je to vlastně teď změna, protože v Domě na půl cesty jsem měla samostatný pokoj. Ale nedovedu si představit, že bych to spolubydlení takhle dávala právě před tím rokem, protože bych z těch lidí tam byla strašně vystresovaná. Bála bych se podle mě vylézt z pokoje do nějaké místnosti, kde se potkáme, a teď vlastně zjišťuji, že je to úplně v pohodě a že je to super.

Děkuji za rozhovor.