Jste ještě v Domě na půl cesty?
Arnošt: Ještě ano, ale zanedlouho odcházím.
Pamatujete si měsíc a rok příchodu?
Bylo to 21. 1. 2025.
To je přesně. Tak jak dlouho jste tady byl?
Teď tu jsem osm měsíců.
Dále mě zajímá, jaká byla Vaše situace předtím, než jste přišel do Domu na půl cesty?
Začnu úplně od začátku. Původně jsem dítě z dětského domova, kde jsem si dodělal střední školu a odešel jsem bydlet do pronájmu s kamarádkou. Po dvouměsíčním spolubydlení jsem se rozhodl jet pracovně do Holandska, po 4 měsících jsem se vrátil a zjistil jsem, že zatímco jsem byl pryč, tak mě ta kamarádka zadlužila a už jsme tam nemohli dál bydlet. Šel jsem na chvíli k bráchovi a spojil se s Domem na půl cesty, protože mi ho doporučila známá. Domluvil jsem si schůzku a poměrně brzo jsem mohl nastoupit. V té době jsem byl v hodně špatné situaci, neměl jsem práci, neměl jsem žádné peníze, brácha mi musel půjčit aspoň na zaplacení bydlení, a ještě k tomu jsem měl vysoký dluh kvůli té kamarádce, co neplatila nájem, když jsem byl v Holandsku. Takže si myslím, že jsem na tom byl hodně špatně.
A proč jste se rozhodl jít do Domu na půl cesty?
Asi nejvíc mě nadchlo to, že bych tady měl průvodce, který mi bude se vším pomáhat, protože i když si myslím, že jsem hodně sebevědomej a samostatnej, tak když jsem sem přišel, potřeboval jsem fakt pomoc. A mimo to taky samozřejmě ten levnej nájem, to jako hodně pomůže, když člověk potřebuje splácet určité věci. Takže to všechno – že bych tady měl průvodce, že bych neplatil tak moc za nájem a hlavně to, že bych se tady mohl dostat z ty špatný situace, do který jsem spadl.
Co jste očekával od Domu na půl cesty?
Já jsem vlastně očekával to, co se pak stalo. Očekával jsem pomoc, kterou jsem dostal. To, co jsem potřeboval splatit, mám skoro splacené. Práci mám taky úžasnou a stabilní, takže si nemám na co stěžovat. Průvodkyně taky super, probírám s ní úplně všechno, takže očekávání se naplnilo.
Jak se změnil Váš život tím, že jste přišel do Domu na půl cesty? Co bylo nové a jiné než předtím?
Tak rozhodně život v Praze, to je asi taková hodně velká první změna. Potom asi trošku učení se tak nějak hospodařit s penězma, protože to mi nejdřív vůbec nešlo, teď už se pomalu zlepšuju, i když to pořád není úplně nejlepší. Jsem taky víc sebevědomější v tom, co dělám, víc se už tak nějak vyznám a vím, jak líp komunikovat s lidma. Protože třeba ty dluhy, co jsem měl a stále teda ještě trochu mám, tak to bylo všechno hlavně o komunikaci, s čímž mi pomohla má průvodkyně.
Teď si budeme povídat o změnách, které nastaly během Vašeho života v Domě na půl cesty. Jak se změnil Váš pocit ze života?
Pocit ze života? Rozhodně k lepšímu, protože jsem se dostal z té špatné situace, takže mám lepší pocit z toho, jak žiju, co dělám, takže obecně se to jako hodně zlepšilo. Navíc jsem taky ještě začal pracovat trochu na sobě, starat se sebe, starat se o svůj vzhled a takové věci.
Co se změnilo v oblasti práce?
V oblasti práce se vlastně nic nezměnilo. Já jsem do práce nastoupil asi týden potom, co jsem přišel do Domu na půl cesty a jsem v ní naštěstí pořád.
A jak se změnily Vaše vztahy s lidmi?
Vztahy s lidmi jsou asi podobné, protože jsem byl vždycky dost sociální člověk. Kamarádů mám sice pořád jenom pár, ale stačí mi to. Ale jako neustále se snažím o nějaké nové vztahy, a to vlastně teď i trochu vychází, takže si myslím, že se to mění k lepšímu.
Jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší nebo nejdůležitější?
Asi splacení většiny toho dluhu, co jsem měl. To je asi tak jako největší změna a největší věc, co mě tak nějak těší.
Proč byla tato změna pro Vás tak důležitá?
Protože odsud budu moct odejít se skoro čistým štítem, takže budu mít víc peněz a třeba si pronajmu samostatný byt.
A jak přispěl DOM k této změně?
Průvodkyně se mnou dělala telefonáty, všechno mi vysvětlovala, taky jsem všechno probíral s paní ředitelkou, ta mi v tom taky hodně radila, takže hlavně jejich radami a intervencemi.
To už byly hlavní otázky. Možná chcete ještě něco dodat?
Nic víc co dodat úplně nemám, ale jestli jsou nějaké další otázky, tak klidně odpovím.
Nejsou, nic mě nenapadá.
Ještě bych mohl dodat, že kromě finanční a sociální situace mi taky průvodkyně hodně pomohla v poznávání sám sebe.
To je dobré. Děkuji.
Není vůbec zač.
