Chráníme Vaše data. Více ZDE.

Příběh Jáchyma

Můžete mi říct, od kdy a do kdy jste byl v Domě na půl cesty?
Jáchym: Od roku 2015 až do 2017, dva roky.

V jaké jste byl situaci, než jste přišel do DOMu?
Jáchym: Moje situace byla tehdy velice špatná, protože jsem neměl kam jít. Utekl jsem z domova z mnoha různých důvodů a hledal jsem, kde bych mohl žít, což byl celkem problém, protože jsem neměl peníze a měl jsem jen batoh, který jsem si vzal, když jsem utekl. Chvilku jsem přežíval po známých a potom, kdy jsem byl na kontaktním pracovišti úřadu, tak mi byl doporučen Dům na půl cesty, takže jsem zkusil, zda by mě přijali a asi do dvou měsíců jsem nastoupil.

Proč byla Vaše situace před příchodem do Domu na půl cesty tak špatná?
Jáchym: Bylo to kvůli konfliktům v rodině, bylo jich na mě už moc. Tak jsem prostě utekl.

Proč jste se rozhodl jít do Domu na půl cesty?
Jáchym: Rozhodl jsem se sem jít kvůli tomu, že tady byla možnost terapie a hlavně kvůli tomu, že to pro mě v tu chvíli bylo finančně dostupný. Já jsem fakt neměl peníze a tady byl nízký nájem.

A jaké změny nastaly po Vašem příchodu do Domu na půl cesty?
Jáchym: Začal jsem chodit do práce a našel jsem si tady určitý zázemí. Ze začátku to bylo těžký, nemohl jsem si moc dobře zvyknout na to prostředí, potom se to ale časem zlepšovalo.

A co bylo na začátku nové nebo těžké?
Jáchym: Spolubydlící. V minulosti jsem sice u spolubydlících byl, ale ty jsem nějakou dobu už znal. Ale tady byla spousta lidí, které jsem neznal, což bylo náročný.

A Vy jste po příchodu začal taky dělat něco jinak?
Jáchym: Ve svém volném čase jsem dělal všechno stejně jako předtím, takže tam změna nenastala. Ale velká a nejvýraznější změna pro mě bylo to, že jsem začal pracovat.

A jak se změnil Váš život po příchodu do Domu na půl cesty až do této chvíle, kdy už zde vlastně nebydlíte?
Jáchym: Od té doby jsem o hodně stabilnější, jakoby vyrovnanější a potýkám se s věcmi líp než předtím. Sice to není úplný zázrak, ale je to rozhodně lepší.

Taky se něco změnilo ohledně práce, zdraví nebo kamarádů?
Jáchym: Když jsem tady ještě byl, tak ano, ale jak jsem se dostal ven, tak jsem zase sklouzl do těch starých rituálů, bohužel.

Co to bylo, co se změnilo a po odchodu z Domu na půl cesty se zase vrátilo zpátky?
Jáchym: V posledních měsících, když jsem tady byl, tak jsem si s lidmi hodně povídal a byl jsem schopen se mezi ně zapojit. Ale teď když jsem venku, tak už to nejde, vlastně nemám s kým si povídat. Tak to byla jedna změna. A druhá změna bylo to, že jsem se vykašlal na práci, což ale bylo také kvůli tomu, že jsem dostal invalidní důchod.

A jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší, nejdůležitější nebo nejvýznamnější pro Vás?

Jáchym: Troufnu si říct, že pocit stability. To je i doteď. Dostal jsem tady takový zázemí a to mi hodně pomohlo.

A jak přispěl DOM k této změně?
Jáchym: Nabídl mi vlastní místnost, garsonku, kde jsem měl své místo, svůj klid, svoje soukromí. Přitom jsem ale zároveň mohl jít i ven, povídat si s lidmi, takže to jsou takový asi dva nejdůležitější body pro mě osobně.

Chcete něco dodat, co je důležité, co by lidé měli vědět o DOMu?
Jáchym: Já si myslím, že to je dobrý projekt, že jeho zaměření je hodně potřebný, protože celkově v České republice je spousta lidí, kteří nemají kam jít a myslím si, že hodně velký procento z nich jsou právě i mladý lidi. A je hrozně dobře, že Dům na půl cesty pomáhá těmto lidem, akorát je jediná škoda, že takových projektů není víc.

Děkuji za rozhovor.