Bydlíte ještě v Domě na půl cesty?
Tomáš: Ještě dočasně ano.
A pamatujete si měsíc a rok příchodu?
Bylo to v roce 2020 a už si to ani nepamatuji přesně, ale rok a půl tady jsem.
Jaká byla Vaše situace předtím, než jste přišel do Domu na půl cesty?
Exekuce. Měl jsem exekuce z dopravního podniku a kvůli nim mi zablokovali bankovní účet a tím pádem jsem neměl jak platit nájem a skončil jsem na ulici.
Odkud jste přišel do Domu na půl cesty?
Z ulice. Kontaktoval jsem jako poslední možnost právě Dům na půl cesty.
Možná jste měl ještě další důvod, proč jste se rozhodl jít do Domu na půl cesty?
Hledal jsem více možností, jak si s tím poradit, ale nic lepšího jsem nenašel. A tahle organizace mi byla doporučena i některými mými známými.
A co jste očekával od Domu na půl cesty?
Na začátku jsem nic pořádně nevěděl, než jsem si přečetl nějaké informace na internetu. To jsem si pak představil, že se tam vymyslí nějaký plán, jak z toho dluhu udělat nějakou nižší částku, která třeba půjde platit splátkovým kalendářem. Nakonec to dopadlo tak, že se povedlo to zaplatit všechno.
Jak se změnil Váš život tím, že jste přišel do Domu na půl cesty? Co bylo nového?
Asi hlavně ta pevná ruka. Tady jsou prostě nějaká pravidla, na která se musí dbát, aby to nějakým způsobem fungovalo, aby se došlo do určitýho cíle. Takže pro mě byla změnou ta pravidla a pevná ruka.
A když porovnáte bydlení předtím a v Domě na půl cesty, tak to asi taky byl velký rozdíl?
Samozřejmě že je to lepší, radši tady než na ulici, hlavně v zimě.
Rozumím. Teď si budeme povídat o změnách, které nastaly během Vašeho života v Domě na půl cesty. Jak se změnil Váš pocit ze života?
Já jsem byl spíš ten typ, abych to správně nazval – pasivně agresivní vůči nadřízeným. Například když se mi něco od nadřízeného nelíbilo, tak jsem ho poslal slušně někam, no, slušně vlastně moc ne. A díky Domu na půl cesty jsem se naučil, jak jednat třeba i s nadřízenými, aby to bylo adekvátní, abych prostě nedával úplně najevo svoje negativní pocity, aby to pro mě pak nějak špatně nedopadlo.
A co se změnilo v oblasti práce nebo školy?
Ohledně práce se změnilo hodně. Kvůli těm mým vztahům k nadřízeným a kolektivu jsem často měnil práce, protože mě pořád vyhazovali, že se jim nelíbilo moje chování a vůbec jak se stavím k té práci. Tady v Domě na půl cesty mi pak ukázali i tu vstřícnější stranu jak jednat a proč a díky tomu mám už půl roku stálou práci.
Jak se změnily Vaše vztahy s lidmi?
Určitě k pozitivnímu. K pozitivnímu, že jsem je třeba přestal urážet. Ale jak to mám jakoby pocitově, to je teda zapeklitá otázka. Tak určitě k lepšímu, protože už nejsem ten nervák jako dřív, takže lidi ode mě neodcházej, ale chtějí se se mnou bavit.
Znamená to, že jste možná našel nové přátele?
Nové přátele jsem našel tady v Domě na půl cesty víc než venku, ale i venku jsou někteří, se kterými se dá normálně bavit.
Jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší, nejdůležitější nebo nejvýznamnější?
Nejvýznamnější nebo nejdůležitější bylo, když jsem zaplatil poslední částku exekuce z dopravního podniku.
A proč byla tato změna pro Vás důležitá?
Protože už jsem byl v tu chvíli na nule a už jsem mohl jen šetřit, tím pádem jsem se nemusel o nic strachovat.
Jak přispěl Dům na půl cesty k této změně?
Svými pravidly a tím, že neláme nad lidmi hůl a dává jim druhou šanci. Na začátku jsem to měl náročný, nahnutý, ale… jak to popsat? Člověk, který chce, tak to dokáže. Lépe bych to asi nevyjádřil, protože kdybych nechtěl, tak bych tady asi nebyl. A díky tomu, jak ten Dům na půl cesty nade mnou držel pevnou ruku, tak s tím mi právě třeba dost pomohl.
Děkuji za rozhovor.
