Příběh Martiny

Od kdy jste v Domě na půl cesty?
Martina: Od listopadu, prosince [ca. 7 měsíců], nejsem si jistá.

Jaká byla Vaše situace před příchodem do Domu na půl cesty?
Martina: Bydlela jsem u mámy. Vůbec nám to nešlo, protože máma měla dva přítele, s jedním se pak rozešla a bydlela u jinýho. A bydlela jsem jakoby s ní v našem bytě, ale nefungovalo to, takže jsem se přestěhovala k příteli. Tam to taky vůbec nešlo, takže museli jsme najít jinou cestu.

A proč jste se rozhodla přijít sem?
Martina: Protože jsem neměla kde bydlet.

A kde jste se dozvěděla, že DOM existuje?
Martina: Na sociálce.

Jaké změny nastaly po Vašem příchodu do Domu na půl cesty?
Martina: Měla jsem samozřejmě kde bydlet a chodila jsem do školy. Rodiče se začali starat, máma tady platila nájem apod. A pak hodně velké rozhodnutí jsem řešila, jestli zůstanu ve škole nebo ne. Ve škole jsem nezůstala, šla jsem do práce. Teď pracuji a momentálně mám nabídku bydlení s kamarádkou.

Když jste přišla sem, co jste začala dělat jinak? Co bylo tady pro Vás nové?
Martina: Začala jsem pracovat a vydělávat peníze. Začala jsem tady být samostatná.

Jak se změnil Váš život od příchodu do DOMU?
Martina: Přestala jsem úplně komunikovat s rodinou. S mámou si občas zavoláme, ale s otcem vůbec, protože tam byly hodně veliké problémy. Občas mi zavolá babička a to je jediná komunikace. Život se mi změnil tím, že jsem vůbec tady, že jsem se postavila na vlastní nohy, už funguji sama za sebe. Jsem spokojená, nikdo mě neotravuje. Když přijdu a jsem před dveřmi DOMu, tak se úplně vypnu a vím, že jsem tady sama sebou a nemusím si na nic hrát a tvářit se a prosit někoho, protože mám svoje peníze, svůj život a už sama si jdu po svý cestě. Jak to říct? Prostě ta samostatnost je asi lepší než prosit někoho o něco, na co si můžu vydělat sama a mít to.

A u některých lidí to má ještě jiný vliv například na zdraví nebo kamarády. Jak je to u vás?
Martina: Já si hodně dávám pozor, komu co říkám. Ale rodina to samozřejmě věděla jako první. Kamarádům už bylo horší říci, že tady bydlím, protože nějaký lidi si řeknou: ježíšmarja tvoje rodiče se o tebe neumí postarat, ty seš ale chudák, bydlíš někde v azyláku. Ale tohle není azylák a vysvětlit jim to je hrozně těžký, takže si fakt dávám pozor, komu co říkám, protože když už pár lidí ví, že tady bydlím a vysvětluji jim, jak to tady je, tak to berou, že je to v pohodě, ale někteří lidi to hodnotí i hodně špatně.

Jaká změna po příchodu do DOMU byla největší, nevýznamnější nebo nejdůležitější?
Martina: Po příchodu sem pro mě byla velká změna bydlet sama. Neměla jsem tady nikoho a už jsem musela přemýšlet, co budu dělat. Musela jsem se sebrat a říci, že půjdu do tý práce, vydělám si peníze a budu mít to svoje. A to byla ta největší změna: škola anebo práce. Zůstanu ve škole a budu stále prosit a žebrat někoho o peníze, nebo se postavím na vlastní nohy a budu sama.

A jak přispěl DOM k této změně?
Martina: Hodně mi pomohla Ivetka, která je moje průvodkyně tady celou dobu. Na jednu stranu mě musela dokopat a na druhou stranu mě musela nechat, abych si to uvědomila sama. Tak asi tím, že jsem sama za ní šla a řekla jsem, že potřebuju jít pryč z té školy.

Děkuji za rozhovor.


Měříme dopad své činnosti.
Projekt Příběhy z DOMU.

DOM se mnoho let věnuje velmi znevýhodněným mladým lidem, kteří jsou pro běžnou veřejnost neviditelní. Jsou to lidé, kteří jsou “sami mezi lidmi”, jejich, často velmi těžké, obtíže nejsou ostatním srozumitelné. V náročné společnosti se neumí uchytit, natož prosadit. Na základě dlouhodobé zkušenosti, moderních odborných zdrojů a propracovaných metod práce odborníci DOMU “zachraňují životy” lidí, jejichž perspektiva je již na počátku jeho dospělého života téměř beznadějná.

Projekt PŘÍBĚHY Z DOMU (dále jen Příběhy) je inspirován myšlenkou, že příběh každého klienta je příběhem cesty z těžké nepříznivé situace k vlastnímu rozvoji a pozitivní změně.
Právě změna a její rozpoznání jsou ústředním motivem projektu.

K měření dopadu naší činnosti jsme si vybrali metodu MSC (Most Significant Change).
Můžete si o ní přečíst zde:
www.mande.co.uk/docs/MSCGuide.htm