Příběh Jáchyma

Můžete mi říct, od kdy a do kdy jste byl v Domě na půl cesty?
Jáchym: Od roku 2015 až do 2017, dva roky.

V jaké jste byl situaci, než jste přišel do DOMu?
Jáchym: Moje situace byla tehdy velice špatná, protože jsem neměl kam jít. Utekl jsem z domova z mnoha různých důvodů a hledal jsem, kde bych mohl žít, což byl celkem problém, protože jsem neměl peníze a měl jsem jen batoh, který jsem si vzal, když jsem utekl. Chvilku jsem přežíval po známých a potom, kdy jsem byl na kontaktním pracovišti úřadu, tak mi byl doporučen Dům na půl cesty, takže jsem zkusil, zda by mě přijali a asi do dvou měsíců jsem nastoupil.

Proč byla Vaše situace před příchodem do Domu na půl cesty tak špatná?
Jáchym: Bylo to kvůli konfliktům v rodině, bylo jich na mě už moc. Tak jsem prostě utekl.

Proč jste se rozhodl jít do Domu na půl cesty?
Jáchym: Rozhodl jsem se sem jít kvůli tomu, že tady byla možnost terapie a hlavně kvůli tomu, že to pro mě v tu chvíli bylo finančně dostupný. Já jsem fakt neměl peníze a tady byl nízký nájem.

A jaké změny nastaly po Vašem příchodu do Domu na půl cesty?
Jáchym: Začal jsem chodit do práce a našel jsem si tady určitý zázemí. Ze začátku to bylo těžký, nemohl jsem si moc dobře zvyknout na to prostředí, potom se to ale časem zlepšovalo.

A co bylo na začátku nové nebo těžké?
Jáchym: Spolubydlící. V minulosti jsem sice u spolubydlících byl, ale ty jsem nějakou dobu už znal. Ale tady byla spousta lidí, které jsem neznal, což bylo náročný.

A Vy jste po příchodu začal taky dělat něco jinak?
Jáchym: Ve svém volném čase jsem dělal všechno stejně jako předtím, takže tam změna nenastala. Ale velká a nejvýraznější změna pro mě bylo to, že jsem začal pracovat.

A jak se změnil Váš život po příchodu do Domu na půl cesty až do této chvíle, kdy už zde vlastně nebydlíte?
Jáchym: Od té doby jsem o hodně stabilnější, jakoby vyrovnanější a potýkám se s věcmi líp než předtím. Sice to není úplný zázrak, ale je to rozhodně lepší.

Taky se něco změnilo ohledně práce, zdraví nebo kamarádů?
Jáchym: Když jsem tady ještě byl, tak ano, ale jak jsem se dostal ven, tak jsem zase sklouzl do těch starých rituálů, bohužel.

Co to bylo, co se změnilo a po odchodu z Domu na půl cesty se zase vrátilo zpátky?
Jáchym: V posledních měsících, když jsem tady byl, tak jsem si s lidmi hodně povídal a byl jsem schopen se mezi ně zapojit. Ale teď když jsem venku, tak už to nejde, vlastně nemám s kým si povídat. Tak to byla jedna změna. A druhá změna bylo to, že jsem se vykašlal na práci, což ale bylo také kvůli tomu, že jsem dostal invalidní důchod.

A jaká změna od příchodu do Domu na půl cesty až dosud byla největší, nejdůležitější nebo nejvýznamnější pro Vás?

Jáchym: Troufnu si říct, že pocit stability. To je i doteď. Dostal jsem tady takový zázemí a to mi hodně pomohlo.

A jak přispěl DOM k této změně?
Jáchym: Nabídl mi vlastní místnost, garsonku, kde jsem měl své místo, svůj klid, svoje soukromí. Přitom jsem ale zároveň mohl jít i ven, povídat si s lidmi, takže to jsou takový asi dva nejdůležitější body pro mě osobně.

Chcete něco dodat, co je důležité, co by lidé měli vědět o DOMu?
Jáchym: Já si myslím, že to je dobrý projekt, že jeho zaměření je hodně potřebný, protože celkově v České republice je spousta lidí, kteří nemají kam jít a myslím si, že hodně velký procento z nich jsou právě i mladý lidi. A je hrozně dobře, že Dům na půl cesty pomáhá těmto lidem, akorát je jediná škoda, že takových projektů není víc.

Děkuji za rozhovor.


Měříme dopad své činnosti.
Projekt Příběhy z DOMU.

DOM se mnoho let věnuje velmi znevýhodněným mladým lidem, kteří jsou pro běžnou veřejnost neviditelní. Jsou to lidé, kteří jsou “sami mezi lidmi”, jejich, často velmi těžké, obtíže nejsou ostatním srozumitelné. V náročné společnosti se neumí uchytit, natož prosadit. Na základě dlouhodobé zkušenosti, moderních odborných zdrojů a propracovaných metod práce odborníci DOMU “zachraňují životy” lidí, jejichž perspektiva je již na počátku jeho dospělého života téměř beznadějná.

Projekt PŘÍBĚHY Z DOMU (dále jen Příběhy) je inspirován myšlenkou, že příběh každého klienta je příběhem cesty z těžké nepříznivé situace k vlastnímu rozvoji a pozitivní změně.
Právě změna a její rozpoznání jsou ústředním motivem projektu.

K měření dopadu naší činnosti jsme si vybrali metodu MSC (Most Significant Change).
Můžete si o ní přečíst zde:
www.mande.co.uk/docs/MSCGuide.htm